Absence státní příslušnosti v České republice | leden 2024 • Evropská úmluva o státním občanství z roku 1997: Česko je smluvní stranou této Úmluvy, která stanovuje zásady pro nabývání a zachování státního občanství a pro prevenci absence státní příslušnosti. • Směrnice EU o navracení osob: Česko je smluvní stranou této směrnice, která zajišťuje humánní zacházení a dodržování práv navracených osob. • Mezinárodní smlouvy o lidských právech: Česká republika je smluvní stranou různých lidskoprávních smluv, včetně ICCPR, ICESCR, CRC, ICEDAW, ICERD, CRPD a ICPPED, které poskytují komplexní rámec pro řešení problematiky absence bez státní příslušnosti a ochranu osob bez státní příslušnosti. 7 Přímý účinek v českém právu: Všechny tyto mezinárodní úmluvy mají přímý účinek v českém právu a zdůrazňují závazek země předcházet absenci státní příslušnosti a chránit práva osob bez státní příslušnosti. Neřešená situace absence státní příslušnosti je příčinou odepření přístupu k základním právům a příležitostem. Často to znamená, že lidé nemohou plně rozvinout svůj potenciál, protože nemohou pracovat, nemají přístup ke vzdělání a/nebo zdravotní péči a nemohou se plně zapojit do společnosti nebo demokratických procesů. Často jsou nuceni žít v chudobě a mohou být vystaveni nezákonnému zajištění, vykořisťování a diskriminaci. Tyto okolnosti a další zkušenosti mohou mít závažný dopad na jejich duševní zdraví a celkový stav. Nalézání řešení pro osoby bez státní příslušnosti má řadu přínosů pro jednotlivce i společnost. Vedle ochrany základních lidských práv přispívá přiznání postavení osoby bez státní příslušnosti a jeho řešení ke společenskému a ekonomickému rozvoji.19 Osoby bez státní příslušnosti v České republice čelí výzvám souvisejícím s řešením týkající se imigrace a národnostních otázek. To zahrnuje problémy související se získáním dokladů totožnosti a cestovních dokladů, orientací ve složitých správních řízeních a přístupem k základním službám, jako je zdravotní péče a ubytování. Řízení o přiznání postavení osoby bez státní příslušnosti v České republice zaručuje určitá práva, jako je právo setrvat na českém území (v případě prvotních žádostí), vydání průkazu žadatele o přiznání postavení osoby bez státní příslušnosti, ale nezaručuje ubytování v pobytových střediscích pro žadatele o mezinárodní ochranu ani přístup ke zdravotnímu pojištění. Žadatelé musí prokázat, že je žádný stát neuznává za své občany, a ačkoliv je důkazní břemeno sdíleno, od žadatelů se očekává spolupráce. Tento požadavek však může představovat problém, zejména u osob, které ve své domovské zemi čelí pronásledování nebo diskriminaci. Pokud je osobě přiznáno postavení osoby bez státní příslušnosti, je jí uděleno vízum za účelem strpění pobytu na území na dobu jednoho roku, které lze prodloužit a obnovit.20 Po celkově pěti letech mohou tito jednotlivci žádat o trvalý pobyt. Tento přístup je však v rozporu s ochranným cílem Úmluvy z roku 1954, jelikož nevzniká jím silný pobytový status, což pro osoby uznané v Česku jako osoby bez státní příslušnosti představuje problém, zejména s ohledem na obživu a integraci. Ačkoliv mají osoby bez státní příslušnosti, které mají víza za účelem strpění pobytu na území, potenciálně přístup k veřejnému zdravotnímu pojištění, v praxi mohou čelit 19 Viz rezoluce OSN ze dne 12. července 2023, která rozpoznává některé z mnoha složitých aspektů absence státní příslušnosti, škodu, kterou způsobuje, a vyzývá státy, aby přijaly opatření k naplnění práva na státní příslušnost (The right to a nationality: equality in nationality rights in law and in practice, A/HRC/53/L.28/Rev.1 [Právo na státní příslušnost: rovnost v právech na státní příslušnost v zákonech a praxi]). 20 § 49a odst. 1 zákona o pobytu cizinců.