Absence státní příslušnosti v České republice | leden 2024
3
V této příručce používáme následující pojmy tak, jak jsou definovány níže.
Občan / státní příslušník: tyto pojmy znamenají totéž, tj. právní vazbu mezi osobou a
státem, která obvykle znamená neomezené právo pobytu na území, plná občanská a
politická práva, přístup ke státním dokladům totožnosti a cestovním dokladům a možnost
svobodně opustit území a vrátit se na něj.
Vlastní země / domovská země / země předchozího obvyklého pobytu: tyto pojmy označují
zemi, ve které se osoba bez státní příslušnosti narodila nebo ve které dříve žila. Obvyklým
pobytem se rozumí stálý, faktický pobyt, který zahrnuje „osoby bez státní příslušnosti,
kterým byl udělen trvalý pobyt, a vztahuje se také na osoby bez povolení k pobytu, které
se v zemi usadily, pobývají v ní již řadu let a předpokládají, že v ní budou pobývat i nadále“.1
Hostitelská země: označuje zemi, ve které osoba bez státní příslušnosti žije a žádá o uznání
a udělení pobytu, ochranného statusu a/nebo státní příslušnosti.
Absence státní příslušnosti in situ (vs. absence státní příslušnosti v důsledku migrace):
Absence státní příslušnosti in situ označuje situaci, kdy osoba nemá státní příslušnost,
přestože má dlouhodobé vazby na danou zemi, často proto, že v ní dlouhodobě pobývá
nebo se v ní narodila. Obecně je absence státní příslušnosti důsledkem problémů při tvorbě
a/nebo provádění zákonů o státním občanství a tyto osoby by měly být uznány za státní
příslušníky dané země (pokud si to přejí). Něco jiného je absence státní příslušnosti
v důsledku migrace, která se vztahuje na absenci státní příslušnosti, jenž vzniká jako
příčina nebo důsledek vysídlení, obvykle u osob, které migrovaly z jedné země do druhé
(nebo jejich dětí); preferovaným řešením pro ně může být uznání a ochrana statusu osoby
bez státní příslušnosti a/nebo získání státní příslušnosti hostitelské země.
Občanství ius soli / občanství nabyté narozením: občanství, které se získává narozením na
území státu. V některých zemích může být získání občanství podmíněno dalšími
podmínkami, například tím, že jeden z rodičů má v dané zemi legální pobyt (omezený ius
soli).
Občanství ius sanguinis: občanství, které se získává na základě občanství rodičů nebo
předků.
Žadatel o azyl: označuje osobu, která žádá o azyl nebo jinou formu mezinárodní ochrany,
obvykle z důvodu obav z pronásledování nebo vážné újmy. Mnoho žadatelů o azyl je
uprchlíky, ale dosud nebyli za uprchlíky uznáni.
Uprchlík: Podle Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951 je uprchlíkem osoba, která
má „oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských nebo
národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i
zastávání určitých politických názorů, je neschopna přijmout, nebo vzhledem ke shora
uvedeným obavám, odmítá ochranu své vlasti; totéž platí pro osobu bez státní příslušnosti
nacházející se mimo zemi svého dosavadního pobytu následkem shora zmíněných událostí,
a která vzhledem ke shora uvedeným obavám se tam nechce nebo nemůže vrátit“.
Osoba je uprchlíkem, pokud splňuje tuto definici (nebo pokud je za určitých okolností
Palestincem)2 bez ohledu na to, zda byla oficiálně uznána za uprchlíka. Regionální nebo
1
Viz Příručka UNHCR o ochraně osob bez státní příslušnosti (2014), odst. 139 (dále jen „příručka UNHCR“).
Podle článku 1D Úmluvy o právním postavení uprchlíků a dalších mezinárodních právních předpisů a rezolucí
OSN. Viz Palestinians and the Search for Protection as Refugees and Stateless Persons (Palestinci: hledání
ochrany v roli uprchlíků a osob bez státní příslušnosti (ENS & BADIL, 2022).
2