Absence státní příslušnosti v České republice | leden 2024 5 mezinárodní ochraně9, které kategorizují žadatele o azyl a uprchlíky podle jejich státní příslušnosti. ČSÚ rovněž poskytuje roční údaje o počtu cizinců v členění podle pohlaví, věku a státní příslušnosti.10 Právní a politický rámec v České republice má některé pozitivní prvky i výrazné mezery. Česká republika má závazky vyplývající z mezinárodních a regionálních dohod, neboť je smluvní stranou Úmluvy o právním postavení osob bez státní příslušnosti z roku 1954 a Úmluvy o omezení případů bezdomovectví z roku 1961. Česká republika má rovněž mezinárodní závazky chránit právo na státní občanství a práva osob bez státní příslušnosti podle dalších úmluv OSN a regionálních smluv, jichž je smluvní stranou.11 Přesto neexistuje však žádný formální mechanismus pro určení absence státní příslušnosti, který by vedl k získání statusu komplexní ochrany. Ačkoli zákon o pobytu cizinců upravuje postup, kterým může MV ČR uznat a potvrdit absenci státní příslušnosti, stále existují značná omezení a mezery v právech žadatelů a osob, kterým bylo přiznáno postavení osoby bez státní příslušnosti. Sociálně-ekonomická práva žadatelů o přiznání postavení osoby bez státní příslušnosti nejsou zaručena a osobám uznaným za osoby bez státní příslušnosti je zpočátku uděleno pouze vízum za účelem strpění pobytu na území na dobu jednoho roku. Tento přístup je v rozporu s mezinárodními závazky České republiky a ochrannými cíli Úmluvy z roku 1954, protože nestanovuje stabilní pobytový status, a proto ztěžuje integraci.12 Pokud jde o prevenci a snižování počtu osob bez státní příslušnosti, existují sice určité záruky, které mají zabránit ztrátě státní příslušnosti v dětství, jsou však pouze částečné a závisí na jednání nebo statusu rodičů. Pozitivní je, že neexistují žádná právní ustanovení, která by zmocňovala úřady k odnímání českého občanství, ani žádné mechanismy automatické ztráty a existují záruky, které zabraňují ztrátě státního občanství v případech dobrovolného vzdání se občanství.13 Být bez státní příslušnosti znamená nebýt uznán za státního příslušníka žádné země. Osoby bez státní příslušnosti mají podle mezinárodního práva specifická práva, z nichž mnohá jsou paralelní s právy uprchlíků. Dva hlavní mezinárodní nástroje, které se zabývají problematikou osob bez státní příslušnosti, jsou Úmluva o právním postavení osob bez státní příslušnosti z roku 1954 a Úmluva o omezení případů bezdomovectví z roku 1961. V některých souvislostech jsou relevantní i další mezinárodní a regionální deklarace a dohody. Článek 1 Úmluvy z roku 1954 definuje osobu bez státní příslušnosti jako osobu, „kterou žádný stát podle svých právních předpisů nepovažuje za svého občana“. Tato definice je rovněž považována za mezinárodní obyčejové právo. Příručka UNHCR o ochraně osob bez státní příslušnosti potvrzuje, že tato definice vyžaduje zohlednění právních předpisů a způsobu, jakým jsou zákony a politiky uplatňovány v praxi. Právo České republiky definuje osobu bez státní příslušnosti v § 49a zákona o pobytu cizinců jako „cizince, kterého žádný stát nepovažuje podle svých právních předpisů za 9 Viz zde. Viz zde. 11 Další informace naleznete ve společném podání Radě pro lidská práva na 42. zasedání všeobecného pravidelného přezkumu: Česká republika. OPU, ENS, ISI. Dostupné zde. 12 ENS. Index absence státní příslušnosti Statelessness Index, profil České republiky. Dostupné zde. 13 ENS. Index absence státní příslušnosti Statelessness Index, profil České republiky. Dostupné zde. 10